Aktuální rozhovor s Róbertem Bartou
Hlavní trenér starších dorostenců Róbert Barta shrnuje v aktuálním rozhovoru letošní sezonu,
jak z pohledu výkonů, tak výsledků, ale i změny v jeho osobní a trenérské kariéře, další životní
kroky a ohlédnutí se za devíti krásnými roky v našem klubu.
Dorostenecké týmy mají sezonu za sebou. Když se na ni podíváme s lehkým odstupem, jak byste shrnul výsledky starších dorostenců?
„Věděli jsme, že první půlka sezony bude určitě vyžadovat nějaký čas, než si všechno sedne. V zimě ke konci roku bylo vidět, že kluci měli velkou chuť. V posledních třech zápasech jsme byli výrazně dominantní a myslím si, že nám pak pomohli i náročné přípravné zápasy během zimní přípravy. Pozitivně hodnotím jak domácí turnaj, tak i zápasy proti mužským týmům Velkého Meziříčí a Ivančicím, které si myslím, že nám daly takové zdravé sebevědomí. S tím jsme mohli vstoupit do té odvetné části sezony, kdy se nám podařilo v těžkých zápasech podávat velmi solidní výkony.“
Rozjezd sezony byl možná trochu pomalejší, ale na jaře jste nenašli přemožitele. Jak vnímáte vývoj hráčů a týmu během sezony?
„Vývoj je vždy individuální. Určitě se nám povedlo udělat progres na úrovni družstva, ale co se týče hráčů, tak vždy se najdou rozdíly. Někdo za tu sezónu udělá větší výkonnostní progres, někdo zase trošku stagnuje nebo se to mění během sezony. Má na to vliv hodně faktorů. Každopádně jako družstvo jsme dokázali podávat stabilnější výkony na jaře, na což se dívalo velice příjemně. Důležité bylo, že do odvety se nám povedlo odstranit výrazné výkonnostní výkyvy během utkání. Za co jsem extrémně rád je, že jsme se dokázali opřít o kolektivní výkon. Nespoléhali jsme se na jednoho hráče, který bude v každém zápase desetigólový. Vždy se našel někdo, kdo ten tým táhnul. Pokud se nemýlím, tak v nejlepší desítce střelců nemáme nikoho, možná že ani v nejlepší dvacítce. Pro soupeře to tak může být náročné z toho pohledu, že tu hru hrajeme celoplošně a vždy se najde někdo, kdo v tom aktuálním zápase bude výraznější.“
Jak hodnotíte přístup a výkony hráčů celkově – v tréninku i v zápasech?
„Myslím si, že přístup hráčů byl v této sezoně docela solidní. Možná takový menší pokles koncentrace se objevil poslední měsíc na konci sezony, kdy to může být kvůli psychické, mentální a fyzické únavě. Je to ale něco, co si myslím, se dá naučit a je to i potřeba, neboť v dospělosti potom v této části sezony se rozhoduje o konečném umístění, o medailích. Věřím tomu, že kluci na tom ještě v budoucnosti zapracují. Pokud jde ale o přístup obecně, když se na tu sezonu zpětně podívám, tak můžu být si myslím spokojený. Měli jsme v týmu v tomto směru správné typy a správné lídry, kteří svým poctivým přístupem a pokorou, byli dobrými vzory. Jejich přístup se postupně odrazí i na těch ostatních. Můžu prohlásit, že tuto sezonu jsem si užíval a s klukama se dobře pracovalo.“
Už není tajemstvím, že po dlouhých devíti letech jste se rozhodl změnit své trenérské působení. Můžete nám k tomu říct trochu více, co vás k tomu vedlo?
„V prvé řadě musím říct, že pro tuto změnu jsem se nerozhodnul proto, že bych se ve Veselí cítil nějak zle. Právě naopak. Je to rodinný klub, kde jsou veškeré podmínky k tomu, aby člověk mohl růst, ať už je to trenér či hráč, to je úplně jedno. Stále se tu cítím skvěle. Pro tuto změnu jsem se rozhodl, protože jsem i na sobě cítil, že potřebuji nějaký nový impulz. Stejně tak, jako jsem náročný na kluky, tak jsem náročný i na sebe a snažím se ze sebe dostat maximum. Chtěl jsem předejít tomu, že by mohl nastat nějaký ten přirozený stav uspokojení. K tomu je ten nový impulz potřebný. Na druhé straně to bude určitě velká výzva, která mě čeká, nové prostředí, vše budovat od začátku. Je to něco, na co se v tomto směru těším.“
Foto: Jaroslav Kadlec
Za roky svého veselského angažmá jste přirostl k srdci několika generacím našich mládežníků, kteří vám připravili krásnou rozlučku. Jaké byly poslední trenérské okamžiky na hřišti a rozlučky s naším klubem?
„Budu upřímný, toho posledního zápasu jsem se bál jak čert kříže. Věděl jsem, že tam bude strašně moc emocí. Celkově jsem emotivní člověk a ustát ten moment, kdy tam člověk stojí, a uvědomí si, že naposledy děkuje domácímu publiku, bylo náročné. Takže bylo to těžké, ale zároveň krásné. Moc jsem si užil naše tradiční „Já mám koně, vraný koně“. Kluci se postarali o to, aby se poslední utkání navždy zapsalo do mojí paměti a dovolím si tvrdit, že na to do konce života nezapomenu. Naštěstí ještě pokračují tréninky a člověk ještě nemá ten pocit, že odchází. Asi to bude nejhorší, až za sebou člověk naposledy zavře dveře, ale do té doby si užívám každý jeden trénink.“
Když se ohlédnete, čeho si ve veselských barvách ceníte nejvíce?
„Těžká otázka… asi se nedá vypíchnout nějaký jeden moment. Každá sezona byla něčím výjimečná, ať už jde o výsledky, nějaké boje o medaile, vítězství, Česko-slovenský pohár, nebo pokud jde o kolektiv. Byly tady velmi dobré generace kluků, výjimečných lidí. Takže je náročné na to odpovědět, ale pokud mám být upřímný, tak celkově si vážím těch devíti let, které jsem tu mohl strávit, protože díky tomu jsem tam, kde jsem. Všechno, co k tomu patří, mě posouvalo dále a dále. V mých očích je to neuvěřitelný příběh, jak se v uvozovkách malý, ale velký klub dokáže etablovat v české nejvyšší soutěži, ať už na seniorské, tak mládežnické úrovni. Takže jednou větou… nejvíce si cením toho času, který jsem tu mohl strávit.“
Co vás teď v trenérské kariéře čeká?
„Hodně změn… Známé, ale přece nové prostředí, noví kolegové, svěřenci, město, bude toho dost. Jak jsem už zmínil, začínám od nuly a uvidíme, kam se časem dopracuji. Bude to určitě výzva, ale to mám rád.“
Je něco, co byste chtěl veselským fanouškům na závěr vzkázat?
„Je toho hodně, ale to nejpodstatnější je, aby zůstali tak jedineční, jak jsou. Myslím si, že veselský klub má kouzlo právě v tom, že je rodinný, malý, ale na druhé straně obrovský. Ve Veselí je bezpečné prostředí na to, aby se člověk mohl posouvat po všech stránkách – po lidské, po herní, po trenérské atd. Neskutečně si vážím všech zápasů, těch momentů a atmosféry, kterou fanoušci vytvořili v zápasech. Jsem rád za krásné chvíle, ale i za ty náročné, protože samozřejmě nikdy to není bezproblémové. Právě ale ty těžké chvíle jsou tím, co nás nakonec posouvá, a když se z toho poučíme, můžeme být lepší. Takže velké díky za těch devět let, ale nejen fanouškům, ale každému v tomto klubu. Měl jsem tu možnost poznat skvělé lidi, kterých si vážím za jejich nezištnou práci pro tento klub. Právě kvůli nim si myslím, že Veselí je tam, kde je. Určitě se sem budu vždy vracet s velkou radostí a jak jsem říkal, s pocitem, jako bych přišel domů, protože jsem si to tu oblíbil. Držím palce celému klubu, vždy budu jeho fanoušek, neboť to, co se tu dělá, je v mých očích malý zázrak a věřím, že to bude v budoucnu pokračovat. Myslím si, že základy na to jsou po každé stránce. Ještě jednou děkuji a těším se na viděnou!“
Děkujeme za všechny sportovní i osobní momenty, Robo! Jsme pyšní na společnou
cestu a jménem celého oddílu přejeme hodně štěstí v další životní etapě!
