Tadeáš Mikes: kondiční trenér našeho mužstva
V uplynulé sezoně jsme v oblasti silové a kondiční přípravy spojili síly s novým kondičním trenérem Tadášem Mikesem! Tadeáš se stará o přípravu našeho extraligového A-týmu. Sám má jako bývalý hráč a mládežnický trenér ŠKP Bratislava s házenou bohaté zkušenosti, které využívá pro efektivní sestavení plánu pro naše hráče. Vzhledem k oboustranné spokojenosti jsme moc rádi, že naše spolupráce bude i nadále pokračovat, a my Vám teď Tadeáše představíme v rozhovoru, který můžete číst na našem webu. Dozvíte se v něm mimo jiné, jaká byla jeho cesta ke kondičnímu trenérství, jak se dostal k trénování v našem oddílu či k dorostenecké reprezentaci České republiky nebo jeho profesnímu životu.
Jak jste se vlastně dostal k házené – byl jste sám aktivním hráčem?
„Na základní škole mě bavila vybíjená a tak jsem se postupně dostal k házené v Pezinku. Od dorosteneckých kategorií jsem už působil v ŠKP Bratislava, kde jsme hráli nejvyšší dorosteneckou soutěž. V tomto klubu jsem potom hrál asi 7 let nejvyšší mužskou slovenskou soutěž.“
Kam vedly dál Vaše cesty po skončení aktivní kariéry hráče?
„Současně s posledním rokem mé aktivní kariéry jsem už pracoval jako kondiční trenér. Po důkladném zvážení situace jsem vyhodnotil, že skloubit tyto dvě aktivity je velmi náročné. Z toho důvodu jsem se rozhodnul ukončit své působení jako hráč a mládežnický trenér v házené, a vydal jsem se cestou kondičního trenéra, čímž pro mě začala nová etapa.“
Nyní se ale věnujete kondičnímu tréninku. Co Vás vedlo k tomu stát se kondičním trenérem?
„Byla to tak trošku náhoda. Během studia na FTVŠ, kde jsem studoval trenérství házené, jsem se poznal s mnoha lidmi. Byl jsem myslím si dobrý student a asi i na základě toho mě hned po skončení školy oslovil spolužák, zda bych neměl zájem působit jako kondiční trenér jeho tenisového svěřence. Měl jsem dobré základy – od dětského věku jsem dělal různé sporty a vysoká škola mi dala základní poznatky z anatomie, fyziologie, biochemie či struktury sportovních tréninků. Jako vystudovaný házenkářský trenér jsem si později dodělal kurz kondičního trenéra. Velmi rychle jsem zjistil, že je to pro mě vhodná profese. Bavilo mě zjišťovat si stále více a více o tom, jak by se mělo trénovat či jak lidské tělo (ne)pracuje.“
Jak se zrodila Vaše spolupráce a angažmá, jako kondiční trenér našich házenkářů?
„Myslím si, že největší roli v tom měl asi trenér Róbert Barta. V ŠKP Bratislava jsme spolu působili jako spoluhráči a později jsme spolu trénovali i mládežnické kategorie. Hodně jsme toho spolu zažili. Máme podobné povahové rysy – pokud něco děláme, tak to děláme na 100% a přijímáme zodpovědnost za všechnu práci, kterou odvádíme. Zůstali jsme v kontaktu i potom, co se naše cesty rozdělily – Robo odešel trénovat do Nového Veselí a já jsem se dal na dráhu kondičního trenéra. Často jsme spolu komunikovali a diskutovali o nových poznatcích, které jsem jako kondiční trenér získal různými kurzy na Slovensku či v zahraničí. Oba jsme prakticky zjišťovali, že svět je v silovo-kondičním tréninku daleko před našimi vědomostmi. Později jsem v Novém Veselí přednášel o silovém tréninku, jakožto prevencí před zraněními, a tak jsem poznal nové lidi v klubu a otevřely se nové cesty spolupráce. Klub mi nabídnul i pracovní pozici, kterou jsem však odmítnul. Na lavičce mužů se později vyměnili trenéři a současný trenér Jan Běloch mi zavolal a zeptal se mě na možnosti spolupráce u týmu mužů. Narovinu jsem mu odpověděl, že si to neumím představit a probrali jsme vše detailněji. Vím totiž, co silový trénink obnáší, jak jsou důležité maličkosti, a protože pracujeme online formou, nemůžu si těch maličkostí všímat osobně při tréninku. Může se totiž stát, že zanedbáním těchto maličkostí nebude mít silový trénink takovou efektivitu a dokonce může uškodit – pod to jsem se nechtěl podepsat. Honza mi dal pár týdnů na promyšlení mého rozhodnutí. Nakonec jsem souhlasil s tím, že to můžeme na pár týdnů vyzkoušet, a uvidíme, jaký to zanechá pocit na obou stranách. Tak vznikla naše spolupráce a aktuálně jsme spolu začali druhou sezonu.“
Vzhledem k tomu, že už s našimi hráči pracujete prakticky rok, můžeme se lehce ohlédnout a hodnotit. Tak jak jste spokojený, bude Vaše spolupráce pokračovat?
„Mrzí mě, že jsme v minulé sezoně nenaplnili cíle, které jsme si jako klub stanovili. Hlavně při domácích zápasech jsem viděl obrovský potenciál týmu. V sezoně jsme na domácím hřišti dlouho zápas neprohráli. Velké výkyvy byly v zápasech na hřištích soupeřů a mnoho zápasů rozhodovaly drobnosti. Myslím si, že družstvo bylo dobře poskládané, a je důležité, aby hlavně mladí hráči získávali zkušenosti. Tím bude těch drobných chyb v zápase méně a bodů ze zápasů více. Od začátku spolupráce jsem však tvrdil, že nejdůležitější v sezoně je to, aby byla při silovém tréninku zachována maximální bezpečnost – zvolit cvičení, při kterých se nikdo nezraní. Pokud budou cvičení vhodně zakomponována do tréninkového a silového procesu, velkou mírou tím ovlivníme zranění během sezony. Bezpečnost a zdraví musí být vždy nadřazené výkonu. Není totiž možné využít potenciál hráče, který je zraněný. Tím se může narušit fungování celého družstva. Když se náhodou během krátké doby zraní více hráčů, může to velmi vážně narušit celou sezonu. Když se podívám na minulou sezonu, vidím právě v tomto obrovské pozitivum. Podařilo se nám zredukovat zranění na úplné minimum. Před zraněními nemůžeme zavírat oči se slovy, že se to prostě stává. Je potřeba je prozkoumat a hledat příčinu i v samotném tréninkovém procesu. Moje metody a rozhodnutí hlavní trenér i vedení plně respektuje, což je velmi podstatný faktor spolupráce. Pokud najdeme společnou řeč ve všem, co děláme, spolupráce bude pokračovat.“
Jak vnímáte přístup hráčů k připravené kondiční a silové přípravě?
„Věřím, že si jsou vědomí toho, že kondiční a silovou přípravu dělají nejen pro sebe, ale i pro své spoluhráče a celý tým. Je totiž důležité, aby k úspěchu týmu přispěl každý hráč svou zodpovědností a pracovitostí, jak na hřišti tak mimo něj. Během sezony jsme s trenérem v pravidelném kontaktu a mluvíme o tom, jak hráči na zátěž reagují, a kde vidíme nedostatky. I na základě toho se snažíme najít nejlepší možná řešení. Pro některé hráče je možná systém trénování nový a učí se ho, jiní ho znají a vědí, co se od nich očekává. V otázce přístupu každého hráče na tréninku mám poměrně jednoduchý názor. Buď hráč chce, maká na 100%, je vzorem pro ostatní a je ochotný udělat pro tým maximum, aby bylo úspěšné, nebo je ten hráč na špatné adrese. Pevně věřím, že v týmu máme zodpovědné hráče, a jejich přístup je na profesionální úrovni k jakémukoli tréninku.
Klub v minulých dnech představil zbrusu novou posilovnu. Podílel jste se osobně na její podobě? Co říkáte na takové zázemí pro sportovní klub?
„Jak už jsem zmiňoval, silovou složku tréninku diskutujeme dlouhodobě. Diskutujme o cvičeních, která jsou vhodná, a na základě cvičení se vybavuje posilovna a její obsah. Takže těmito vědomostmi jsem asi i já přispěl k tomu, jak v současnosti posilovna vypadá. Její podoba je nadstandartní, vybavená vším, co hráči potřebují, aby se zlepšovali. Strategicky je vhodně rozložená, což nám umožňuje pracovat systematicky s velkým počtem lidí současně. Přestavbou posilovny udělal klub obrovský krok vpřed a velký dík patří všem, kteří se na tom podíleli.“
Mimo jiné působíte také jako kondiční trenér dorostenecké reprezentace České republiky. Jak byste popsal práci na úrovni mládežnického národního týmu, kde jsou reprezentanti z různých klubů?
„Pracuje se s nimi odlišně než v klubu. Cvičení, které děláme v klubu, jsou sice poměrně podobné, mění se však jejich obtížnost. Říkáme tomu progres a regres ke cvičení. Znamená to, že cvičení už hráči znají a umí ho vykonávat, ale časem už s větší náročností. Při reprezentaci však úplně nevím, jak kteří hráči pracují v klubech, jaké měli poslední týdny před srazem, jaké nároky jsou na ně kladeny a jaká cvičení preferují jejich kondiční trenéři. Při silovém tréninku s reprezentací proto dbám na to, aby byla cvičení jednoduchá, každému jasná a jsem přesvědčený, že je hráči budou umět správně vykonávat. Nemůžu jim proto vybrat těžká cvičení, ke kterým nemají vybudovaný základ. Na srazech mám na starosti i rozcvičení hráčů před tréninky a už tam si všímám, kdo z nich ví, co dělá, a kdo jen tuší. Na hráčích je dokonale vidět, zda v klubu pracují s kondičním trenérem, odráží se to na jejich pohybu, vnímání svého těla a vykonáváním samotného cvičení. Mnoho hráčů je v tomto směru dobře připravených a možná i díky tomu to dotáhli až na reprezentační úrovně v dané kategorii.“
Už za pár dní čeká dorostence Mistrovství světa Chorvatsku. Jak náročný je pro tuto kategorii takový šampionát z hlediska kondiční a silové stránky?
„Chlapci odehrají velké množství zápasů ve velmi krátkém časovém úseku. Znamená to, že nároky na jejich kondiční a silovou složku budou obrovské. Je to poměrně jednoduchý systém. Hráč, který je dobře trénovaný, rychleji zregeneruje své tělo po zápasech. Naopak u hráče, který není dobře trénovaný, může zápas ve vysokém tempu způsobit to, že nejbližší zápas bud hrát bez energie a bude dělat množství chyb. Na takový druh šampionátu je těžké se připravit, protože takovou porci zápasů za sebou nezažili chlapci možná ani na klubových turnajích, teď je to navíc na mezinárodní scéně. Kromě fyzické připravenosti bude na turnaji rozhodovat samozřejmě i mnoho dalších faktorů. Připravujeme se na to však zodpovědně, abychom každý zápas na turnaji odehráli v co možná nejlepším světle.“
Na závěr ještě otázka na Vás – čemu se věnujete ve svém pracovním životě kromě spolupráce s Novým Veselím a národním týmem?
„Můj pracovní život se točí okolo trénování. V soukromé posilovně v Trnavě trénuji s běžnou klientelou a svými poznatky se je snažím přesvědčit a utvrdit v tom, že cvičení je nejlepší medicína a pravidelné cvičení má obrovské benefity pro jejich zdraví. Trénuji rekreační a profesionální sportovce, které upozorňuji, že na sport či aktivitu, kterou vykonávají, musí být vhodně fyzicky připravení.“
Díky za rozhovor, Tadeáši. Doufáme v naší úspěšnou spolupráci
a přejeme hodně úspěchů v osobním i pracovním životě!