Rozhovor s Róbertem Bartou

Série rozhovorů s členy našeho oddílu: „Vyzkoušet si trenérství bylo asi moje nejlepší rozhodnutí, protože jsem se v trénování našel,“ říká v aktuálním rozhovoru trenér dorostu Róbert Barta.


413.jpg

V dnešním rozhovoru pokračujeme v naší sérii rozhovorů s hráči a členy týmu našeho mužstva. Na rozhovor s Romanem Dodicou z minulého týdne, který si rovněž můžete přečíst na našem webu, stejně jako všechny předchozí, navazujeme aktuálním rozhovorem s trenérem našich dorosteneckých kategorií. Ve čtvrté části naší série přinášíme medailonek bývalého hráče a současného trenéra Róberta Barty.

Róbert Barta, trenér TCM

sezóna 2020/21: hlavní trenér kategorie mladšího dorostu Nového Veselí

Aktivní kariéra hráče: brankář

žáci a mladší dorost: Dunajská Streda

starší dorost a muži: ŠKP Bratislava

Trenérská kariéra:

hlavní trenér mládežnického družstva ŠKP Bratislava

účast na mládežnickém ME v Záhřebu jako trenér brankářů

od roku 2017: trenér TCM v Novém Veselí (kategorie dorostu)

 

Tradiční otázka na úvod našich rozhovorů – proč házená? Kdy jste se s ní poprvé setkal a co se Vám na ní líbí?

„Odpověď je velmi jednoduchá, jako kluk jsem byl hyperaktivní, ani sekundu jsem nevydržel na jednom místě, proto mi běhání nahoru dolu nedělalo problémy. Začal jsem fotbalem. Na základní škole jsme měli tělocvikáře trenéra házené, a tak jsme na hodinách tělocviku často hrávali právě házenou. Bavilo mě to a dá se říct, že se mi i celkem dařilo, proto jsem vyzkoušel pár tréninků na klubové úrovni za DAC Dunajskou Stredu. Nějakou dobu jsem hrával současně fotbal i házenou, ale nakonec si mě více získala házená.

Žactvo a mladší dorost jsem strávil v rodném městě v Dunajské Strede, a ve starším dorostu pak přišla nabídka z Bratislavy, kterou jsem bral všemi deseti. Poslední sezóna, kdy jsem ještě chytal za extraligový tým mužů ŠKP byla 2014/2015.“

Utkání mužů, ŠKP Bratislava vs HKM Šala, listopad 2013.

Jak jste se dostal k trénování? Co Vás na něm baví?

„K trénování jsem se dostal tak, že již jako aktivní hráč jsem začal studovat na Fakultě tělesné výchovy a sportu (trenérství a učitelství). Při jednaní o hráčské smlouvě s vedením klubu ŠKP Bratislava přišla nabídka, vyzkoušet si trenérství, tak jsem tu možnost využil. Asi to bylo moje nejlepší rozhodnutí, protože jsem se v trénování našel. Je to pro mě vášeň, koníček a momentálně už i práce. Proto děkuji Bratislavě, že jsem dostal takovou možnost.

Na druhou otázku je odpověď: všechno (úsměv). Hlavně mě baví práce s dětmi, je to tak trochu můj svět, kde se cítím dobře. Chci pomáhat mladým hráčům naplňovat své cíle, sny.“

Co vás zavedlo do Nového Veselí? Líbí se Vám tu, jste na Vysočině spokojený?

„Do Veselí mě zavedl projekt TCM (Tréninkové centrum mládeže) a kouzlo tohoto oddílu. Když se Český svaz házené rozhodl realizovat projekt TCM, tak mě vedení Veselí oslovilo, či nemám zájem pracovat jako mládežnický trenér právě ve Veselí. Jelikož jsem zdejší prostředí dobře znal (10 let jsem jezdil na Vysočinu, i jako hráč, i jako trenér) byla to pro mě výzva a zároveň pocta, pracovat v tak „házenkářsky fanatickém“ prostředí, jako je právě ve Veselí. Jsem Veselí vděčný, že jsem dostal možnost žít dál svůj „házenkářský sen“.

Čili už netoužím po rušném životě velkoměsta, život na Vysočině se mi velice líbí. Malé, či větší rybníky, krásné lesy, kopce… rozhodně to má své kouzlo a klid.“

Jak se Vám (obecně) pracuje v Novém Veselí s mládeží?

„To závisí na tom, z jakého úhlu se na to člověk podívá. Když do úvahy beru to, že máme to štěstí pracovat se šikovnými hráči, kteří mají vysoké ambice, tak je práce oproti „menším“ klubům jednodušší. Na druhé straně se snažíme posouvat hráče k vrcholovému sportu, a přesvědčovat je o každodenní tvrdé práci není vůbec jednoduché. Potom přirozeně jsou naše očekávání vyšší a vyšší, což znamená větší tlak a to už taková zábava není.

Zmínit musím také naše skvělé podmínky, které nám klub dokáže vytvořit. Dovolím si tvrdit, že jsme jeden z mála klubů v Česku (a Slovensku), kde hráči mají všechno k dispozici v jednom areálu – vše, co potřebují ke svému výkonnostnímu růstu (hala, ubytovna, posilovna, video místnost, prostory na regeneraci a stravu atd.).“

Robo Barta (vepředu uprostřed) vedou s Janem Bělochem (vepředu vpravo) jako trenéři TCM dorostenecké kategorie.

Když na chvíli vypnete od házené, co děláte rád ve volném čase?

„Všechno, co nemá nic společného s házenou (smích). Rád trávím čas doma s rodinou. Díváme se na dobrý film nebo na „naše“ seriály s přítelkyní. Rádi chodíme do lesa na houby nebo vyrazíme na námi všemi oblíbené „kolo s dědkem“, a kochání se v přírodě má také své kouzlo. Dokážu si vyčistit hlavu i čtením dobré knihy. Samozřejmě když nám čas dovolí, tak rádi navštívíme rodiče na Slovensku.“

Před nadcházející sezónou jste přebral trénování kategorie mladších dorostenců, navíc se věnujete tréninkům brankářů u A-týmu. Jaké jsou Vaše celkové dojmy z letní přípravy (poznamenané koronavirem)?

„Letní příprava je, jako každý rok, náročná a nebylo to jiné ani letos. Museli jsme změnit náš zažitý plán letní přípravy, totiž díky „koroně“ byla ve sportovním světě vynucená pauza a dlouho se netrénovalo. Měl jsem strach z toho, na jaké úrovni budeme po vynucené pauze. Naštěstí dopad byl mírnější, než jsem očekával, dokonce někteří hráči udělali až neuvěřitelný progres po fyzické stránce. Na druhé straně je stále příliš brzy na hodnocení situace, soutěž nám nastaví zrcadlo.

Co se týče trénování brankářů, je to moje srdcovka a jenom doufám, že dokážu pomoct našim mladým brankářům, aby se výkonnostně posunuli.“

Máte nějaký zážitek či úspěch z vaší hráčské nebo trenérské kariéry, kterého si ceníte nejvíc?

„Zážitků je asi na malou knížku… (úsměv). Za ty roky se střídaly úspěchy ale i neúspěchy, jak to ve sportovním životě chodí. Jako nejvýraznější hráčské úspěchy utkví člověku v hlavě vždy první momenty: první účast na mládežnickém Mistrovství Evropy v Bělehradě, kde jsme obsadili skvělé 6. místo anebo první zápas za Extraligový tým v Bratislavě, první play – off... Jako trenér to vnímám stejně: první zápas jako hlavní trenér mládežnického družstva, první vítězství na Mistrovství Slovenska, účast na mládežnickém ME v Záhřebu jako trenér brankářů anebo první účast na Československém poháru s dorostem.

Pozitivní vzpomínky člověka potěší, ty negativní zase naučí hodně věcí a jsou dokonce nezbytné v procesu výchovy, vývoje ať už sportovce nebo člověka.“

2. místo starších dorostenců z turnaje v Trebišově, sezóna 2019/2020

Na závěr – máte nějaká očekávání či přání do sezóny 2020/21?

„Přání mám jediné: aby se život vrátil co nejdříve do normálu a aby se sezóna 2020/2021 dohrála až do konce!!!“

Partneři